10 důvodů, proč tančit

21. října 2015 v 23:49 | Anna |  Ze života
Včera jsem zavítala po dlouhé době tančit. Kamarád M. sháněl taneční partnerku do kurzu kubánské salsy a po ní následující bachaty. Ačkoli se tento týden tancovala jsen salsa, jelikož na bachatu nebyl dosatek zájemců, endorfiny chrlím ušima ještě dnes a tak se musím podělit, proč tanec tak miluju.

Zlepšení koordinace

Když jsem zhruba před čtyřma lety začínala pravidelně trénovat v klubu sportovního tance (bez ambicí na sport, prostě abychom na plesech nevypadali blbě), měla jsem styl chůze "starý námořník", pletla jsem levou a pravou a přišlapávala nohy své i tanečního partnera. Po dvou letech opravdu pravidelného tancování a dalších dvou, kdy jsem tápala a zkoušela různé další styly, se cítím tak nějak organizovaněji a ladněji. Jsem schopná si během relativně krátké doby osvojit různé sestavy (zumba, irský tanec, ...) a dokonce mi několik lidí řeklo, že mi závidí moje pohybové nadání... Mně, která jsem srážela lidi na aerobicu, protože všichni šli doprava dopředu a já jediná doleva a dozadu. V těláku jsem dostávala nejlepší známku trojku, protože naprosto neumím chytat ani házet a většina míčů se mi odrážela o temeno hlavy, jelikož jsem měla sklony se před tou letící bestií sklonit.

Cvičím a nevnímám, že cvičím
Odjakživa moc nemusím klasické fitko. Odmítám se dřít na propocených strojích a na většině z nich ani netuším, jak cvičit. Párkrát jsem tam byla s kámoškama a vždycky jsem si připadala jako úplný retard. Nejde mi běhání. Ne proto, že bych neměla fyzičku, ale proto, že na to nemám v hlavě. Prostě se u toho nudím a tak si můj mozek usmyslí, že už určitě dál uběhnout nemůžu a vybodnu se na to. Na tanečním tréninku jsem schopná celou hodinu makat, protahovat se, kroužit v rytmu rychlého valčíku a že se zadýchám a zapotím mi neva. Tanec není sport pro sport, ale sport pro umění.

Spousta tanečních partnerů
Obvykle to sice chodí tak, že je víc žen tanečnic, případně na tančírny chodí hlavně stálé páry, ale salsa komunita je právě charakteristická tím, že se partneři hodně střídají a tak i když přijdu s tím svým jedním, během večera si zatančím s většinou přítomných a nikdo nějak neřeší, že se neznáme. Tanec je úžasný prostředek k seznámení. Jen to chce mít trochu té drzosti a nebát se třebas i sama vyzvat nějakého chlapa, který vypadá, že by to mohl umět. Jednou se mi něco takového "povedlo" na Keltské noci. Sledovala jsem skupinu irských tanečníků, mezi kterými bylo i pár kluků, kteří vypadali, že umí dobře tancovat. Irsko jsem tenkrát ještě nedělala, ale zrovna hrálo něco, na co by dost dobře šel tancovat waltz. Přišla jsem k jednomu z tanečníků a vyzvala ho. Bohužel jsem se zrovna netrefila, waltz neuměl, ale ukázal mi na opodál stojícího kamaráda, který prý umí všechno. Šla jsem to zkusit teda tam. A úspěch. Nádherný waltz, hromada místa pod pódiem a tleskala nám i kapela. Není nad to, užít si svou chvilku slávy. S oním pánem jsem pak příležitostně tancovala asi rok a půl. Jezdili jsme spolu na tančírny a workshopy, ukázal mi kouzlo tanga, rumby a právě oné kubánské salsy. Je to sice v zásadě hajzlík od kosti a nejednou jsem kvůli němu ronila slzy, ale nesmazatelně se zapsal do mého tanečního i soukromého života.

Sexy pocit
Ať si akždý říká co chce, tanec souvisí se sexem. Je o flirtu, dotecích, blízkosti. Neznamená to, že taneční partneři musí být nutně i sexuální, to v žádném případě (a naštěstí to pochopil i přítel, když jsem začala chodit tančit s kamarádem), ale pokud to mezi tanečními partnery jiskří, dává to tanci úplně jiný rozměr. Jednak prožitku obou a jednak i vizuálnímu zážitku jejich okolí. Dodnes nejsem úplně schopná pochopit, jak spolu můžou závodně tančit sourozenci.

Endorfiny
Asi jako po většině pohybových aktivit, i při tanci se uvolňuje do těla spousta endorfinu. Já osobně jsem vždycky z tančíren chodila s úsměvem od ucha k uchu a bývalý taneční partner mi tvrdil, že se mi jednou kvůli tomu odklopí hlava. Prostě s počtěm odtancovaných písniček byl můj úsměv širší a širší. Obzvlášť patrné to je hlavně u živých energických tanců, jako salsa, jive, chacha.

Podpatky a sukně
Je hodně tanečnic, které mimo tréninky volí raději piškoty, nebo nějaké jiné placaté boty a kalhoty. Já, jakožto jezevčík, se vyžívám v podpatcích a taneční boty miluju a hýčkám. Mám od začátku stále jedny latinky a na ty nedám dopustit. Nejradši bych je vůbec nezouvala, jsou úžasně pohodlné (což se o irských ghillies bez podpatku fakt říct nedá). Sukně už je takový bonus. Pokud je dostatečně široká a vlaje, v pohybu nijak nezavazí a polovinu odtančí za vás.

Na plese nebo párty jste středem pozornosti
Pokud nejdeme vyloženě na ples taneční školy, nebo latino párty, většinou jsme jediní, kteří opravdu umí tančit. Na parket vcházíme první a odcházíme poslední. Na jednom plese jsme odtančili sami celou polku, protože si lidi mysleli, že jsme nějaký kulturní program a báli se nám tam vlízt. Na různých vesnických diskotékách si většinou rychle uděláme místo uprostřed. Když jsem ještě tancovala s bývalým přítelem, často se za mnou slečny chodily ptát, kde se takoví chlapi shánějí. A já jsem ho ráda půjčovala, aby je naučil nějaké základní kroky. Na to, že nikdy nebyl žádný hezoun, jich měl vždycky okolo sebe hrozen. Teď už netančí a nechápe, proč si nikoho nemůže najít. Už jsem ho na tančírnu posílala, ale nechtěl...

Jiný zážitek z hudby
Stav, kdy hudbu prožijete celým tělem. Tolik písniček se mi zarylo pod kůži jenom proto, že jsem na ně někdy tancovala. Jsou to hlavně ty, které jsem prožila s někým blízkým mému srdci. Už navždycky mám takové písničky spojené s určitým člověkem a s odstupem vyvolávají nostalgii a mrazení v zádech.

Rozšíření vkusu
Tohle plus asi vnímám hlavně já osobně, ale před tím, než jsem začala tancovat, jsem poslouchala hlavně tvrdší hudbu, občas folk, ale mým primárním zaměřením byl metal a gothic rock. Teď se občas přistihnu, že se mi některá písnička líbí jen proto, že si představuju, jak by se na ni dalo tančit. Zavděčíte se mi čímkoli latino a většinou tříčtvrtečních rytmů. Také jsem daleko víc přišla na chuť Zuzaně Navarové. Její inspirace kubánskými rytmy je táák strašně očividná (ušislyšná?).

Lepší partnerský život
Tanec je hrozně silný společný zájem. Několikrát jsem měla milostný poměr s tanečníkem a ten rytmus v těle se jim nedá upřít. Jsou zvyklí svádět pohybem a to se prostě musí projevit i v té posteli. Ale to není všechno. Je úžasné si zatančit skvělý romantický waltz/ploužák na oblíbenou Nothing Else Matters od Metalicy s někým, do koho jsem beznadějně zamilovaná. A tanec mi zlepšuje vztah i teď, když už s tanečníkem nechodím. Včera jsem přjela domů z kurzu plná zážitků, skvělé nálady, endorfinů a domnělého sex-appealu. A jak to tak bývá, pokud jsem přesvědčená, že jsem zcela neodolatelná, vnímá to tak i okolí. Lepší a vášnivější sex jsem s přítelem za celou dobu asi nezažila. Když bylo po všem, zeptal se,jestli nechci jezdit tancovat častěji. No jasně, že chci!!!

Asi je těch plusů daleko víc, než jenom deset, já si teď na žádný pojmenovatelný nevzpomenu, jenom vím, ž mi tanec úplně změnil celý život a vnímání světa. Už si sama sebe neumím představit bez plesů a tančíren, přišlápnutých palců, protancovaných střevíčků...
Když netančím, jako bych nežila...
Na závěr přikládám takovou malou galerii momentů, díky nimž mám pocit, že za něco stojím a ke kterým se ve svých vzpomínkách hrozně ráda vracím.

Jedna z mých prvních tanečních fotek. Maturiťák kamarádky. Úplně první tanec večera, na parketu jsme byli až do konce písničky sami a okolo nás běhal fotograf.

Ples taneční školy Progress. Jeden z nejlepších plesů pro tanečníky, který znám.

Jeden z mých pokusů o pole dance na Apokalips Rockbattle Párty. Neumístila jsem se, byla jsem v tom plným baru k smrti vyděšená (máma mi vpálila, že jsem vypadala jako chovanka internátní školy), ale zážitek nezapomenutelný.

Se začátečnickým kurzem skupiny irských tanců Fiach Bán na závěrečném večeru.

Valčík na skupinu Quanti Minoris na Keltské noci. Lilo jako z konve a během tance se mi rozlepily boty. Pod touhle fotkou se mi na fb objevil komentář "S touhle holkou bych tancoval i na ticho.". Dodnes ho považuju za nejlepší kompliment, který mi kdy kdo složil.

Poslední zaznamenaný okamžik je z workshopu bachaty a není významný ani tak tím, co tančím, ale s kým tančím. Tenhle pan básník, komiksák a snílek má stále takové malé čestné místečko v mém srdci i když se už dlouho nevídáme.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | E-mail | Web | 22. října 2015 v 8:16 | Reagovat

MILUJI TANEC...MILUJI TU RADOST Z POHYBU..♥ HEZKÉ ZASNĚNÍ DÍKY ♥

2 Gartouzek Gartouzek | E-mail | Web | 22. října 2015 v 9:12 | Reagovat

Nejsem závistivý typ, ale co se týká tancování, závidím i průměrným tanečníkům. To je jediné, co lidem závidím, ale jsem přející a přeji jim to. :-) Nenašel jsem partnerku, která by měla se mnou trpělivost. K problému s motorikou mám navíc velký problém i s hudbou, s rytmem. Na polku polku klidně tančím valčík a obráceně.

3 Anna Anna | Web | 22. října 2015 v 15:39 | Reagovat

[1]: to jsem ráda, ona je to vskutku úžasná činnost

[2]: To je škoda, ale jak říkalnáš mistr, není důležité tancpovat to, co ostatní, ale to, co slyšíš

4 piuPIU piuPIU | Web | 10. listopadu 2015 v 14:25 | Reagovat

Dřív jsem tančila s podobnou vášní, ale dneska už jsem skoro všechno zapomněla. Nebyla jsem klubovej typ, spíš jsem měla ráda plesy. Hezky se oblíknout, namalovat, učesat, obout "tancky"... A večer se vrátit unavená, trochu pošlapaná, ale strašně spokojená domů. I bez jediný sklenky alkoholu :)

5 Illumináti Illumináti | Web | 10. listopadu 2015 v 17:01 | Reagovat

wow
             such tanec
   so sexy
             very pocit

6 Fibian Fibian | Web | 10. listopadu 2015 v 17:03 | Reagovat

Miluju streetdance, ale jsem úplné dřevo, takže se stydím, žádné sexy pocity. :D Každopádně ještě jsem nepřišla na to, jestli se stydím, protože jsem dřevo, nebo jestli se spíš kvůli studu hýbu jako dřevo. Asi trochu obojího :D A asi taky to, že trsat jednou týdně k nápravě nestačí. :D
Obdivuji, jak ti to jde :) a závidím :) (v dobrým, přejícně)

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 10. listopadu 2015 v 19:33 | Reagovat

Nejsem žádná supertanečnice, ale tanec miluju. Mrzí mě, že můj přítel neslyší hudbu a nesnáší oblek, takže je ples s ním něco nemyslitelného. A přitom: tanec, hudba, krásné šaty...!

8 Pola Pola | Web | 10. listopadu 2015 v 19:34 | Reagovat

Už od pěti (teď je mi 20) dělám balet. Nedokážu si představit, že za pár let ty špičky už třeba nikdy neobuju... Miluju to!

9 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 19:43 | Reagovat

Pěkný článek :)
Já osobně tanec nesnáším. Když tančí někdo cizí, tak mě to pozorovat nebaví, už proto, že nemohu vystát cokoli týkající se erotiky a tanec (min. v páru) je především o ní, a sama, ať už jsem tančila jako malá nebo jako starší, jsem si připadala hrozně hloupě a trapně, styděla jsem se za sebe, měla jsem dlouho výčitky a navždy mi to utkvělo v hlavě jako jedny z nejhorších chvil vůbec. Také mi hrozně vadí líčení, šaty, podpatky, hlasitá hudba, chlapec blízko u těla a spousta lidí. Strašně jsem nechtěla do tanečních a bála jsem se, že mě všichni budou nutit tam chodit (jakože nakonec trochu nutili). Ale pak přišel zlom - nyní je mi 16, mám zjištěnou genetickou poruchu kolen (už kvůli tomu nemohu ani pořádně chodit) a nemohu ani sportovat, ani jezdit se školou na výlety, ani chodit do tanečních a nikdy v životě už nebudu moci tančit. Tak mám pokoj :D Už budu moci jen a jen pracovat...

10 A. A. | 10. listopadu 2015 v 20:14 | Reagovat

Pod tenhle článek bych se s chutí podepsala. Miluju tanec, loni jsem dochodila taneční a strašně mi to chybí :(

11 princezna-ivanka princezna-ivanka | Web | 10. listopadu 2015 v 21:05 | Reagovat

Páni... To je asi jediné, na co se zmůžu... Vzpomněla jsem si na slova svého pana profesora, když jsme se bavili o mém tvůrčím psaní. Tenkrát jsem tesknila, že vše, co už mohlo být napsáno, napsáno již bylo, a že mi chybí téma. On se na mě usmál a řekl něco, na co (jak doufám) nikdy nezapomenu.
,,Daleko důležitější, než o čem píšeš, je jak o tom píšeš."
A já tady z každé věty, z každého slova cítit, že to, co děláš, opravdu miluješ.
Tanec je něco neuvěřitelného. Tak důstojného, čistého, estetického a zároveň sexy, svůdného a intimního... I já jsem dostala chuť vyrazit do nejbližší tančírny a ještě před tím se online zapsat do kurzu! Zkrátka úžasné.

12 Jana Jana | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 22:10 | Reagovat

To je krásné ... Já nějak ani nemám co říci, jen závidím :)

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 22:55 | Reagovat

Jo, já taky umim tancovat.
Na drogách...

14 Grumpy Grumpy | Web | 11. listopadu 2015 v 10:25 | Reagovat

Trochu se mi příčí nazývat tanec sportem, protože to je prostě umění... Jinak mám ale podobný názor jako ty. Odmala jsem dělala balet a později jsem k tomu připojila i modernu a lidovky. Do tanečních jsem nikdy nechodila, ale na plesích pár společenských tanců zvládnu taky. Tanec je skvělý, mnohem lepší než naprosto nekreativní upocené fitko. Rozvíjí představivost, vkládáme do něj své emoce, zlepšuje soustředěnost a koordinaci a tvaruje tělo.

15 Cindy Cindy | 11. listopadu 2015 v 14:26 | Reagovat

Mluvíš mi z duše! :)

16 Anna Anna | Web | 20. prosince 2015 v 0:20 | Reagovat

[4]: To se snad, stejně jako jízda na kol, nezapomíná :-) CHce to jen partnera a oprášit botky a půjde to samo :-)

17 Anna Anna | Web | 20. prosince 2015 v 0:27 | Reagovat

[6]: To bude tím studem... já jsem ho taky ještě úplně neodbourala, bohužel

[7]: já to mám stejně, svýho chlapa na žádnou taneční akci prostě nedostanu :-D nevím proč

[8]: ten balet ti moc závidím, nikdy jsem ho nezkoušela... jen vím, že to bude ukrutná dřina, to koneckonců byly už i ty irské tance... a pole dance je taky zabíračka na celý tělo

[9]: každej máme prostě to svý... nikomu tanec necpu a budu ráda,když mi nebude nikdo cpát třeba fotbal (to zas úplně nesnáším já)

[10]: já jsem po tanečních taky měla docela dlouhou pauzu a chybělo mi to neuvěřitelně... ale existují taneční seznamky a takové věci... naštěstí

[11]: Ani nevíš, jak takový komentář čtu neuvěřitelně ráda. Pan profesor na tvůrčí psaní moje plkání četl rád a tak trochu mi dodal odvahu do pokračování... a já, i přes momentální odmlku, chci určitě pokračovat... ačkoli nemám velké ambice, blog mi k vyblbnutí stačí :-)

18 Anna Anna | Web | 20. prosince 2015 v 0:30 | Reagovat

[12]: Tak šup šup na nějaký kurz :-D

[13]: Tak to jsem ještě nezkoušela... možná zajímavá zkušenost, já tancuju hlavně po víně :-D

[14]: Ale nemůžešpopřít, že je to fyzicky poměrně náročná aktivita. Ačkoli ano, nazývat tanec pouhým sportem je nesmysl, to uznávám :-)

[15]: Někdo stejně postižený? :-D

Děkuji všem za boží komentáře a doufám, že v brzku vyplodím nějaký další článek. Život zkrátka píše trochu pomaleji a ne úplně vždy je nálada se dělit

19 Jana Jana | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 3:41 | Reagovat

[18]: jsem na rámec absolutní poleno. Taneční byly křest ohněm.

20 ZdenekJ ZdenekJ | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:16 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na bez-iluzi.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

21 Winstonchiem Winstonchiem | E-mail | Web | 15. března 2017 v 17:26 | Reagovat

thanks for this countless illuminating website, living up the massive work check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casino</a> offers    , buy <a href=http://adultsrus.us>sex toys</a>

22 Ivanešk Ivanešk | 13. dubna 2017 v 8:18 | Reagovat

taneční boty, jako jsou piškotky pro malé i velké tanečníky a tanečnice:

http://www.2skin.cz/boty-a-piskoty-na-tanec-e21/

23 Larrysmink Larrysmink | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 23:50 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama